Pohledávky v Polsku - věčně aktuální téma | Účetnictví – Daňové poradenství – Audity

Pohledávky v Polsku - věčně aktuální téma

Pokud někomu svěřujete své pohledávky, měli byste vědět komu!

Najít „deklarovaného řešitele" pohledávek v Polsku není problém. Dokonce by se dalo s nadsázkou říci, že každý, kdo se polsky jakž takž dorozumí, uvádí, že pohledávky „umí". Pokud člověk o problematice pohledávek něco ví a zná polské prostředí, které se mimochodem moc neliší od našeho, tak mu je na první pohled jasné, že ne všichni, kdo se takto prezentují, jsou ti „praví". Je proto problém vybrat subjekt, který se v této problematice orientuje a má odpovídající zázemí proto, aby mohl skutečně pomoci.

Naše zkušeností ukazují na to, že „deklarované řešitelé pohledávek" lze rozdělit do tří základních skupin.

První tvoří „zkoušející pisálkové", druhou „bubáci" a třetí „profesionálové". Ta první se skládá z těch, kteří deklarují řešení, ale nikdy nic neřešili. Jejích počínání je tak trochu loterie. Mají připravené dva – tři druhy šablon, do vybrané vloží identifikační údaje dané pohledávky a doporučenou poštou, často v zajímavě potištěné obálce pošlou dlužníkovi. Čekají na to, zda to vyjde či nevyjde. Kupodivu to někdy vyjde, protože dlužník hřešil na to, že věřitel je zahraniční subjekt a má k němu „daleko". Objeví-li se výzva polského subjektu, uvědomí si, že mu soudní spory nestojí za to a pohledávku uhradí anebo alespoň začne jednat o jejím narovnání. V tomto případě věřitel uhradí příslušnou provizi a kromě dlužníka jsou další dvě strany spokojené. Horší situace nastává, když věřitel nereaguje, v tomto případě „pisálek" zpravidla přestává reagovat také.

Mezi „bubáky" řadíme ty, kteří se na internetu prezentují v černých oblecích, černých mercedesech a převážně jsou robustnější postavy a bez vlasů. Ti zpravidla nic nepíší a od věřitele požadují souhlas k inkasu od věřitele v hotovosti. Je to metoda, která je efektivní zejména na podvodníky, tedy na ty, kteří mají, ale zkoušejí. Takoví si rychle „ocení své ucho" a rádi zaplatí. Nevím, zda teď je namístě uvádět „bohudík" či „bohužel", ale takových případů moc není. Pokud první rázná domluva nezabere, protože „fakt není z čeho platit", tak si páni bubáci zpravidla uvědomí, že Polsko patří do EU a že je právní stát a těžší kalibr netasí. V lepším případě se věřitel dozví, že „není z čeho brát", protože širšími souvislostmi se nikdo nezabýval a zpravidla na to ani nemá.

Profesionálové jsou Ti, kteří pohledávky skutečně řeší. Znamená to, že volí tu nejúčinnější cestu na každý případ individuálně. Pochopitelně musí mít odpovídající odborné zázemí. Neobejdou se ani bez důsledných vyjednávačů, ani bez právníků, ani bez ekonomů. Musí mít vazby až po exekutory. Takové subjekty, které využívají celé spektrum možností, aby přesunuly peníze tam, kde skutečně patří, ty mají právo deklarovat, že řeší pohledávky. Ostatní by svoji reklamu neměli mít klamavou, protože i na ně by mohlo dojít!

6. 1. 2019
Autor: Tadeáš Hlawiczka